...
Historie Karate
Karate
- jedno z nejstarších a nejkomplexnějších bojových umění světa, které úspěšně přešlo do moderní doby.
Masatoši Nakajama se vyjádřil:
„Skutečným cílem karate není jen vyhrát boj nebo soutěže, ale spíše vnímat životní pravdu, získat sebedůvěru a spoléhání na sebe sama".
Masutatsu Ojama se o karate vyjádřil takto:
"Je to bojové umění neužívající zbraní. Vyžaduje tvrdý, přísný trénink, rozvíjející velkou fyzickou sílu. Ale toto není výhradním cílem, neboť karate se liší od mnoha podobných snah důrazem na duchovní a mentální růst, na zralost osobnosti. Jak se žák stává fyzicky silnější a technicky dovednější, rozvíjí sebedůvěru, která transformuje jeho vztahy k lidem".
Základní historické etapy vývoje Karate dó, jak jej uvádějí legendy a spisy předních historiků jsou: Indie - Čína - Okinawa. Beze sporu byl vývoj Karate dó velmi rozmanitý a velmi obtížně zmapovatelný. K vývoji základních forem Okinawského bojového umění přispělo několik vlivů.
V roce 1429 se stala tato země královskou říší a jejím králem se stal Šo Haši. Začala se rozvíjet i velká města země - Šuri a Naha a to díky obchodu s okolními zeměmi. V pozdějším období ale dynastie utrpěla několik ztrát a vznikající nepokoje ovlivňovaly řízení moci v zemi. Nový král Šo Šin byl aktivní z hlediska různých reformních opatření a pro větší kontrolu nad povstáním v zemi vydal zákaz nošení zbraní všem mimo zvláště vyvolených. Mnoho zdatných bojovníků z Číny se usadilo na Okinawě a kromě obchodu zde rozvíjely také aktivity, které ovlivnily učitele původních bojových stylů. Vyučovali zde bojové umění Wu šu, které mělo v Číně již specifickou formu. Originální okinawské prvky se tedy mísily s metodami z Číny a podpořili vývoj stylů označovaných "Te" nebo také "Tode".
Roku 1609 obsadil Okinawu japonský rod Šimazu vedený rodinou Satsuma. Zástupce tohoto klanu Iehisa Šimazu vydal novou vyhlášku o zákazu nošení zbraní a další omezení svobody obyvatelů Okinawy. V této době nastává rozkvět bojových metod blízkých pozdějšímu Karate dó známé pod pojmem Okinawa te.
Vznikají tři hlavní školy Naha te,Šuri te a Tomari te. Pro školy charakteristické čínským vzorem se začíná používat název Karate, který ve své původní podobě vyjadřoval význam -čínské ruce. Tento název později označoval většinu stylů. Každý z těchto stylů byl specifický nejen z hlediska vlivů Číny, ale také vlivem oblastních zvyklostí a stavby těla válečníků. Základní směry byly označovány také Šorin rjú (Šuri te,Tomari te) a Šorei rjú (Naha te).
Z těchto směrů vznikaly dodnes známé okinawské školy Karate dó:
1. Šuri te (Šorin rjú) - Kobajaši Šorin rjú, Sukunai Hajaši Šorin rjú
2. Tomari te (Šorin rjú) - Matsubajaši rjú, Šorin rjú
3. Naha te (Šorej rjú) - Ueči rjú, Godžu rjú
Roku 1871 byla Okinawa přičleněna k Japonsku a v roce 1905 se Karate začalo oficiálně vyučovat mistrem Itosu na okinawských školách. Prostřednictvím mistra Gičina Funakošiho se Karate začíná prezentovat v Japonsku. Mistr Funakoši vytvářel moderní koncepci výuky Karate a zdůrazňoval jeho vliv na tělo i ducha. Celý název tohoto bojového umění je Karate dó (kara - prázdné (původní znak - čínské), te - ruce, dó - cesta života) a začíná se užívat od roku 1903.
V současné době má toto umění mnoho tváří a to díky mnoha dalším mistrům kteří ho rozšiřovali. Některé školy se přiklánějí k tradičním postupům,jiné k novějším. První sportovní pojetí Karate dó zavádí mistr Nakajama - žák mistra Funakošiho.